Sousedka dovařila koprovou omáčku. Prostřela dětem na starý stůl se
lněným ubrusem a obědvalo se. Lžíce cinkaly, vidličky mačkaly nové
brambory na kaši. To, aby se těm menším lépe polykalo. Do bílého
bytu pralo letní slunce. Na ulici ani hlásku, jen ptáci pozpěvují. Sem tam
projelo tiše nějaké auto. Něco na mne dýchlo....... ucítila jsem dětství,
prázdniny u babičky. V tom prozářeném poledni jsme začaly vzpomínat
jak nám bylo u babiček krásně a milo, outulno. Jezdili jsme pro malinovku,
čerstvý teplý chléb do obchodu, mlsali vitacit a šumák.........................
Sousedka vyhnala děti na dvorek. Zavedla mne do dětského pokoje
a já se pustila do práce.
Z venku do domu doléhal křik dětí, které se na dvorku cákali v
nafukovacím bazénu. Ve chvílích, kdy jsem čekala až mi zaschne
barva na stěně, dívala jsem se z okna a užívala si poklidný letní
den. Dlouho jsem nemalovala, tak jsem měla z výsledku zpočátku
obavu. Tímto se samozřejmě sluší zveřejnit i autorku předlohy,
obrázek jsem ladila do růžové a hnědé, protože tak bude zařízen
i holčičí dětský pokojíček.
Přitom užívání si letního dne, jsem samozřejmě nasákla atmosféru
a sílu čerstvě zrekonstruovaného domu. Uvědomila si, že i naše re-
konstrukce se již blíží do finále a tento dům v sousedství se mi stává
reálnou inspirací. Například ta skvostná svítidla můžete zakoupit na
Tak paní sousedko a pane sousede, děkuji za výbornou kávu. Ručně
umletou, tak jak ji v křesle v obýváku mlýval můj dědeček. Na ten drtící
zvuk se nedá zapomenout. Ať se vám dobře bydlí a my se budeme těšit,