úterý 30. srpna 2011

Plameny středověké pekelné



Já si nemůžu pomoct, ale středověk, to jsou i plameny. Vytáhla jsem kbelík se střepy, který mi věnovala dávno, tomu pradávno, výtvarnice Katka Böhmová, která tvoří krásné šperky tiffany technikou. Takže Kačko, střepy přijdou vhod a budou i "vystaveny" :-)

sobota 27. srpna 2011

pátek 26. srpna 2011

úterý 23. srpna 2011

Rozhodnutí

Nejlépe to vystihuje Murphyho zákon, který mi právě poslala Lenka: "V důsledku zákona odlivu schopných lidí z daných oblastí se v dané oblasti schopných lidí stabilně nedostává. Na řídících postech zato nacházíme jedince nadprůměrně nadané - avšak zpravidla nadané na něco jiného, než je v dané pozici potřeba. Dlouholetou frustrací se posléze efektivita kdysi schopného jedince podstatně snižuje, až se nakonec blíží efektivitě jedinců průměrných i podprůměrných. Tou dobou však už dotyčný bývá ze své funkce neodstranitelný."

neděle 21. srpna 2011

Deska na fotografování


Stalo se, že ony staré dveře, které jsem si před časem očistila a používala při fotografování fáčových šál a dalších výrobků, prostějsem je začala čistit nyní tak důkladně, že si je vezmu do ateliéru. Budou opět sloužit jako dveře, když se teda vejdou :-) Na čem budu fotit? Našla jsem starou desku, polepenou papírovou tapetou tak jsem se do ní pustila a udělala z ní starou, šedou, neutrálnína fotografování.


Jak na to? Desku natřete bílou akrylovou barvou, klidně ve dvou vrstvách. Když barva zasychá, šudláte štětcem sem a tam, tím se zvýrazní tahy štětcem - rýhy, nerovnosti a struktura.


Až to pořádně proschne a uschne, připravíte si "starou špínu". To je barva, která desku zapatinuje. Uděláte si takové vodové blátíčko a tím celou desku natřete. Necháte zavadnout a pak už je to jen práce hadrů a rukou. Stíráte a šmudláte, utíráte mokrým a suchým hadrem, až je výsledek podle vašich představ.


Dají se dělat různé fígle. Nacákat voda a pak setřít suchým hadrem. Obtisknout dno skleničky, nechat vodu chvíli působit a zase suchým hadrem setřít.  

 

Kolečka se dají dělat i zatónovaným mořidlem. Kapky a cákance pak vypadají jako rezavé.


Můžete si vyzkoušet, co to udělá, když desku pocákáte ředidlem. Když se vám zdá moc tmavá a voda na stírání přebytečné černé barvy už nezabírá, dá se použít benzinový čistič. Zvýrazní se tak struktury a patina.


Nakonec se povrch zafixuje. Používám raději vosk, co mám na nábytek než lak, protože i když je na něm napsáno, že je matný, stejně se leskne a to na fotografování není zrovna dobré.


Deska je hotová, může se fotografovat. Stejně tak si můžete desku tónovat do modré, hnědé nebo starorůžové barvy, záleží jen na vás. Po dlouhé době jsem se dostala k tomu, že jsem dofotila LOTR 
brože a klíčenky. Nyní budou nové postupně doplňovány do e-shopu na Fler.cz.

pátek 19. srpna 2011

Zamávala velké louži


Určitě to znáte. Zazvoní domovní zvonek v nejméně vhodnou dobu. Návštěva. Než dojdete ke dveřím, hlava vám promítne stovku možných obličejů známých lidí. Otevřete dveře a tam je obličej stoprvní. Tak se často stane, že návštěva, která je nečekaná se protáhne do pozdních nočních hodin a nasmějete se jako už dlouho ne. Jednoduše rozumíte tomu, co vám stoprvní, vám blízký člověk, který se po několika letech vrátil do Čech, vypráví:

„Já si prostě sednu na to starý rozvrzaný kolo z kůlny a jedu k řece. Cestou nasávám tu vůni žita a zaprášené cesty. Na kraji řeky si sednu a pláču. Když to někomu vyprávím, říkají mi – co jsi se vrátila jsi taková přecitlivělá. Možná jsem a možná nejsem. Vidím ten rozdíl. Tu divokou zemi tam za velkou louží, kde si vyndáš svačinu a za zády ti stojí medvěd. Naše ulice měla sedmnáct kilometrů. Všechno je tam moc daleko. Tam nejezdí na výlety. Všichni sedí po práci doma. Je to ani nenapadne někam jet, všechno maj v televizi, tak proč by někam jezdili.
Víš tady vidím tu krásnou českou krajinu. Všechny ty stromy, kopce, pole, lesy a lidi, to je můj domov. Ten domeček po předcích, kde teď bydlím. Ten kredenc a hrnky, dřevěná truhla, na které sedával můj děda. „To vyhodíš ne? Dáš si sem novou moderní linku. Ty nemáš myčku na nádobí?“  Vůbec mi nevadí, že ji nemám. Já ji nepotřebuji. Ruce mi neupadnou, když myju nádobí v dřezu. Sednu si do staré smaltované vany a koukám z vody ven, zrovna tak jako koukala moje maminka. Všude okolo mne je to takové jaké to je. Chladno, opadané dlaždičky, ale to mi nevadí. Zabalím se do svého velkého bílého ručníku, který ještě voní kanadským pracím práškem, zapálím si cigárko a jsem šťastná, protože jsem doma.

Ráda si sednu na náměstí v cukrárně na kafe a povídám si s „cizimí“ lidmi a všem hrozně rozumím. Užívám si ten den od rána až do večera. No, teď teda už začnu chodit do práce, ale vidím jak lidi kolem mne berou vše jako samozřejmost a neumí se pozastavit nad maličkostmi. Schválně, jdi po ulici a počítej kolik lidí se na tebe cestou usměje.“

sobota 13. srpna 2011

Přípravy

Čas běží, věk, století, středověk, střední věk. Čeká mne výstava. Už
zase prší, to je tedy léto. Potřebuji středověké Slunce, aby prosvítilo
sklíčka, skleněné mozaiky a zrcátka, která mi tento týden přivezl 
pošťák od Jar23. Okna se budou měnit v obrazy...


středa 10. srpna 2011

Výlet do antiku II.

Antikáři to mají asi taky těžký. V jednom městě byli dva a k tomu
jedna garáž plná veteše a už zbyl jenom jeden. Právě v tom jednom,
  měnil majitel stará okna za nová. To, ale rozhodně nemůže odradit 
ani ty největší šmejdily. Trocha prachu není na závadu :-)


Jedna pani Jeve tady totiž před časem vyšmejdila krejčovskou pannu
jakou "svět" neviděl. Tak jsem i já, byla jaksi natěšená co objevím a 
najdu za duši potěšující předměty.


Lahvičky a kalamáře do ateliéru, za pár korun na stůl na černou tuš. 
Skoro krabice součástek z hodin a hodinek přesně pro jednu pani
co dělá steampunk TikTakJinak. "Pane majitel, kolik počítáte tady
za tu krabici hodinových koleček? Beru je všechny." "Ty nejsou na 
prodej, těma opravuju hodiny." Těžký osud, mají steampunkerky....

 "Hele ta supr lampa. Ta je! No taky bude stát dost peněz." No a 
nestála. Prodáte jeden LOTR deník a je vaše. Taky jsem málem 
upadla a hned hledala druhou, ale už tam žádná jiná nebyla, třeba 
příště...



úterý 9. srpna 2011

Výlet do antiku

Za chvíli začne to ateliérové a interiérové zařizování nového bydlení,
tak jsme vyrazili na obhlídku do nejbližšího Antiku ve Spomyšli. Něco
málo drobností jsem i ulovila, ale to spíše pro nové obrazy na blížící 
se výstavu ve Chvalech. Samozřejmě jak jinak mne učarovaly zase a 
jen ty plechárny a lekárny :-)





 A něco málo pro romantické duše:


pátek 5. srpna 2011

Lampa

 Říká se, že pod svícnem je největší tma. Něco na tom asi bude, bo
se tak nějak stalo, že při třídění a oklepávání použitých cihel na tom 
našem "mrtvém" pozemku, na mne má matka zavolala: "Pojď si sem, 
jsou tady nějaký starý okna, nechceš to na ty tvoje obrazy? Než se 
to vyhodí." Tak jsem se tedy šla. 


Co jsem našla?

Ono totiž není lampa jako lampa. To brouzdáte po netu a slintáte nad
těma holandskýma, anglickýma a severskýma blogama, shopama a ani
nevíte, že za humny máte učiněný poklad - kryt na lampu. Myslím, že 
trocha inspirace neuškodí:







Není smaltovaná ani nijak robustní, ale lehká hliníková, jen dodělat
elektrický přívod a taky jsem z kuchyně moc dobře slyšela: "Jo já 
o ní vim mami. Já ji tam viděl, ale doufal jsem, že do toho bordelu 
nepoleze a nenajde ji." :-)))




úterý 2. srpna 2011

Balíková radost

 Tomu se říká - umět si udělat radost. Moje druhá mužská polovička
to asi nepochopí, ale já jsem blažena. No nekupte to, když je to tak
krásný a bylo to i za dobrej peníz. Na barvičky, na štětce, no prostě
na všechno :-)


pondělí 1. srpna 2011

Vyhozena cestou


"V pondělí přes ní jedu, když nebudeme brát kola, vezmeme tě
sebou a vyhodíme cestou." "Tak jo," a jela jsem. 

Stiskla ruku dredaři, kterýho jsem aspoň deset let neviděla. Zařídila 



 Prošla si náměstí a dvojkou sjela do potkaního doupěte 
poprvé k TikTakJinakům



 Uteklo to. Ti co mne vyhodili se totiž vraceli, tak mne zase naložili a 
nastal čas jet domů.